Výbor SNN ČLS JEP navrhuje zrušení ochranného léčení u osob s diagnózou závislostí.
Zdůvodnění:
1. Terapeutická neúčinnost
Léčba závislosti je na rozdíl od léčby jiných závažných psychiatrických diagnóz, kde lze dosáhnout remise medikací i bez souhlasu založena na vnitřní motivaci a aktivní spolupráci pacienta. Bez souhlasu a volního zapojení nelze realizovat psychoterapeutický proces. Vynucená účast v léčbě vede pouze k formálnímu plnění povinností, nikoliv k udržitelné změně chování.
2. Systémová a ekonomická neúčinnost
Ochranná léčení blokují kapacity v psychiatrických ambulancích a lůžkových zařízeních, které by mohly být využity pro pacienty s vysokou motivací k léčbě.
Náklady na vynucené léčení, které z principu nemůže dosáhnout svého účelu, jsou z pohledu státu neúčelně vynaloženými prostředky.
3. Rozpor s moderními lidskoprávními standardy
Mezinárodní organizace (WHO, UNODC) definují závislost jako chronické onemocnění mozku, nikoliv jako morální selhání. Nucená léčba je v rozporu s principem autonomie pacienta a informovaného souhlasu. Pokud jedinec poruší zákon a netrpí závažnou duševní poruchou, kdy nepostihuje realitu, má být řešen v rámci trestního práva (např. dohledem Probační a mediační služby), nikoliv zneužitím medicínského aparátu k výkonu represe.
4. Zneužití psychiatrie jako nástroje sociální kontroly
Současný systém přenáší odpovědnost za bezpečnost veřejnosti z orgánů justice na lékaře. Psychiatr je nucen vystupovat v roli „prodloužené ruky státu“, což fatálně narušuje terapeutický vztah a důvěru, která je pro úspěšnou adiktologickou péči klíčová. Medicína by neměla sloužit k nahrazování represivních složek státu.
5. Koncepční zastaralost
Koncept nuceného léčení závislostí je reliktem totalitního přístupu k medicíně, kdy nátlak byl považován za legitimní léčebný nástroj. Moderní adiktologie disponuje nástroji (harm reduction, motivační rozhovory, nízkoprahové služby), které jsou efektivnější, humánnější a odborně správné, ale s principem soudního nařízení jsou neslučitelné.
Závěr:
Výbor SNN ČLS JEP navrhuje ponechat institut ochranného léčení pouze pro stavy, kde je medicínsky možné ovlivnit nebezpečnost pacienta i bez jeho součinnosti (např. psychotické poruchy), a u diagnóz závislostí jej nahradit instituty trestního práva (podmíněné odsouzení s dohledem, případně absolvování léčby závislosti v průběhu výkonu trestu odnětí svobody) s možností dobrovolného vstupu do léčby.
Tento návrh reflektuje posun medicíny závislostí od represivního nástroje k oboru založenému na důkazech (evidence-based medicine) a respektu k lidským právům.
Vysočina, Výjezdní zasedání Výboru SNN ČLS JEP 12. 5. 2026
